Základní škola Stružnice

HURÁ NA PRÁZDNINY

A ještě vysvědčení. Slavnostní oděv, květiny a slzy dojetí. Jak to má být. Každá žákyně, každý žák k vysvědčení vyfasoval knihu. Takové prázdninové čtenářské vnadidlo. A, jak je v naší škole zvykem, byli ti z žáků pátého ročníku, kteří po celých pět let školní docházky prospívali s vyznamenáním, obdarováni tabletem. Letos jsou to Terezka Bendová, Matěj Hýsek, Irenka a Jára Šafaříkovi. Jistě nové zařízení využijí nejen pro radovánky prázdninové, ale i vzdělávací. A kdopak to bude příští červen? Uvidíme!

Svěží léto a spokojené prázdniny přejí zaměstnanci školy!

 

Pokud jedenáctileté děti dojdou k závěru, že tento školní rok moc rychle utekl, je to na pováženou. Nepředpokládá se, že podobné postřehy přísluší pokročilejším ročníkům? My se tedy letos shodneme; prázdniny nás takřka zaskočily. Ne, že bychom se netěšili. Problém je v tom, že nám silně naruší školní kolektiv. Sedm žáků přechází na druhý stupeň na jiné školy. A nám všem budou chybět. Hodně.

Velmi potěšující, covid necovid, je soudržnost ve škole převažující. Projevila se i v přípravě (i ve výsledku) školní akademie uzavírající školní rok. Děti pojaly přípravu velmi trpělivě a aktivně. Vyučující museli všechno řídit, jistě, ale práci museli žáci odvést sami. A také průběžně přicházeli  se skvělými návrhy a vylepšeními, včetně Komerční přestávky v podání paní ředitelky; a ta měla velký úspěch! Takové vystoupení před publikem je velmi stresující událost, a to nejen pro prvňáčky, ale i zkušené pokročilejší ročníky.

Na závěr akademie, též tradičně, došlo na loučení. Žáci pátého ročníku byli ošerpováni, počastováni přáním všeho dobrého, skropeni slzami a vypuštěni do světa.

Pozvání na akademii přijala starostka Monika Habartová, která přišla s radostnou zprávou; její žádost o dotaci na nova okna a topení v budově školy se jeví být úspěšnou, kterážto zpráva byla přijata se vzrušením, oceněním a potleskem.

Tož těšme se na lepší příští a v září na shledanou!

Školní výlet nás tentokrát zavedl na Jičínsko, kde se Staré Hrady nachází. Je to malá vesnička, ale zdejší zámek-hrad nabízí promyšlenou pohádkovou expozici s několika příběhy. Sice se nesetkáte s princeznou a princem, ale draků je tu dost. A skřítků, pidimužíků, obrů, a sem tam nějaké víly. Před pohádkovým sklepením nás varovaly vycházející děti, že je to hodně strašidelné, opravdu! Naše děti jsou starší než ty polekané. Byly zklamané, nebály se. Veliký netopýr sebou škubal jak v agónii, to je pravda. Ale obři se jevili býti přátelskými, vodníci lehce vyšlí z módy a čertovská domácnost a škola zaujaly. Čarodějnice s rohama učila děti létat na košťatech. Chválila je, ale košťata odebrala. Ať doma trénují na svých.

Mezi jednotlivými řízenými prohlídkami měly děti čas se zasytit. Připravené svačiny byly dostačující a stánek na nádvoří byl dobrým lovištěm suvenýrů. Nejoblíbenější kořisti byly přívěsky se skleněnými srdci v různých barvách pro chlapce a dřevené meče pro děvčata. Nebo obráceně?

Na zpáteční cestu jsme čekali velké autobusové ticho a klid. Děti pospávaly už na nádvoří. Můžete hádat, jestli naše předvídaní bylo naplněno. Ale, být vámi, nesázela bych na to.

Neměli jsme ani horko ani zimu, přes všechny práce na silnicích jsme dojeli úspěšně tam i zpátky a jsme plni dojmů. A jsme spokojeni.

HURÁ UŽ JSME DOMA !!!!

 

Poslední den byl odpočinkový, už nás nečekal žádný výlet. Dopoledne jsme malovali obrázky pro pana kuchaře, kterými jsme chtěli poděkovat za krásný pobyt a velmi dobré jídlo.

Po zkráceném odpoledním klidu jsme vyrazili na místní koupaliště. Voda byla velmi osvěžující, posilující v dnešním parném dni. Někteří si stavěli z písku různé přehrady a hrady, ostatní hráli na babu ve vodě.

Po večeři byly dětem předány diplomy, ceny a poslední dopisy a pohledy nejen od rodičů. Na závěr nás čekala velká sladká tečka v podobě poháru – zmrzlina, maliny, šlehačka a karamelová poleva.