Základní škola Stružnice

V pátek 18. prosince paní učitelka Libichová připomněla dětem české vánoční tradice a vtáhla je do voňavého tvoření. Učebna se proměnila ve vánoční dílnu. Děti si vyrobily svícny z jablek a pomerančů, ozdobených voňavým hřebíčkem. Pouštěly svíčkové lodičky ze skořápek ořechů. A dozvěděly se spoustu starých pověr, které kdysi vládly životům lidí. O adventu, svaté Barboře a svatém Mikuláši a činnostech, kterými Vánoce trávili naši předci. Bez televize a internetu, nenudili se. I zpívat si museli sami. Věštili z jablka, pouštěly skořápkové lodičky, obdarovávali se jmelím a věděli, proč se peče vánočka a proč má být pěkně upletená. Co schází? Vánoční hudba? Kdepak! Poslouchali jsme a zpívali a bylo nám dobře.

Připravili jsme se na Vánoce důkladně a prožili je snad také tak.

17. prosince. Čtvrtek. Odpoledne. To byl ten den a hodina. Besídka osekaná o spoustu událostí. Třeba rodiče chyběli. Jak jinak. Občerstvení bylo skromné – chlebíčky. Džus, rychlé špunty a domácí mošt. Roušky a dezinfekce v pohotovosti. Žádné přespávání ve škole. Měli jsme štěstí, že jsme se vůbec sešli. Než jsme se dostali k nadělování, zpestřili jsme si čas zvláštními vánočními zvyky ve světě. Jestlipak si například děti vzpomenou, kde na vánoční mši jezdí lidé na kolečkových bruslích?

Ježíškovy dárky do družiny potěšily. Nové magnetické stavebnice hoši hned vyzkoušeli. A nad autem pro koně a mobilní veterinou se ozvalo nadšené pištění stěží slyšitelné lidským uchem. Jistě to slyšel i Ježíšek. Puzzle a několik deskových her také nezůstaly ležet ladem. Vzájemné nadělování probíhalo jako obvykle. Každý si vylosoval svého obdarovaného. Byl stanoven finanční limit. A rozbalování provázely různé pocity. Stejně různé jako byly dárky. Na některých byla znát snaha trefit se obdarovanému do noty, některé rozhodně chtěly potěšit. Některé bohužel mohly vyvolat pouze zklamání a pocit “Proč zrovna já?” Ale takový je život. Jen je těžké dívat se na smutek v dětských očích.

Při “testování” dárků ale už opět vládla spokojenost a radost. A děti už se těšily na pátek, protože je čekal den s českými tradicemi a tvořením.

poděkování kytičky

     Letošní vzrušující jízda na horské virové dráze se pomalu blíží ke konci. Máme totiž prosinec, že. Nouzový stav nám nedopřál pravidelné obecní zahájení adventu, kdy slavnostní rozsvícení stromku na náměstí doprovodí školáci vánočními říkankami a koledami. Okolnosti nám přesto byly nakloněny a u stromku, byť již zářícího, jsme se sešli o týden později.  I školní jarmark byl, a přestože se nemohlo sejít tolik lidí, kolik bychom si všichni přáli, nakupovalo se a my můžeme s díky oznámit, že se sešla krásná částka bezmála tří tisíc. A děti už vědí, že pokud to bude možné, pojedou díky těmto penězům na pěkný výlet. Jednou, možná.

     Nacvičit program na vystoupení v šibeničním čase byl výkon hodný úcty. Ale děti spopupracovaly ochotně a úspěšně jako vždy. A u stromečku předvedly, že si dobře poradí i ve ztížených podmínkách. Kdo jste nemohli přijít,  prohlédněte si alespoň fotografie.